Biorezonanční metoda BICOM patří stejně jako např. homeopatie a akupunktura do oblasti tzv. "komplementární medicíny". Důležité teoretické základy biorezonanční terapie se potvrzují prostřednictvím nejnovějších poznatků v kvantové fyzice a v biofyzice, avšak nejsou ještě akceptovány současnými názory "školní medicíny".

Podle poznatků kvantové fyziky mají materiální částice jak vlnový tak i částicový charakter. To znamená, že hmota je vlastně energie a všechny substance - tedy i všechny buňky, části těla, ale také viry, bakterie, pyly, toxiny, nikotin atd. - mají elektromagnetické vyzařování, tzv. frekvenční vzorek.

Buňky spolu komunikují

Žijeme v období komunikace a informací. Je na čase, abychom si uvědomili, že tělo může fungovat a regulovat pouze tehdy, když se v něm odehrává správná komunikace a tím i výměna informací mezi buňkami. Výzkum biofotonů vychází z toho, že buňky spolu komunikují prostřednictvím "světelných blesků" (vyzařování fotonů) - vyměňují si informace přes určité frekvence. 

Zatěžující vlivy nebo substance mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami. Ve zdravém těle funguje tato výměna informací bez překážky. Tak může každá buňka popř. každá část těla splnit svůj úkol. Pokud tělo ovlivňují rušivé substance (jedy, viry, bakterie atd.) nebo zatěžující záření, mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami.

Pokud je komunikace mezi buňkami narušena, je také ztížena jejich práce, což se může rychle projevit nejprve prostřednictvím více či méně jasných poruch existenciální orientace (duševního stavu), poklesu výkonu, chronické únavy a později také organickými změnami a tomu odpovídajícími symptomy. Symptomy se objevují nejčastěji tam, kde již nějaká slabina existuje (často také podmíněno dědičností).

Individuální a precizní zjištění zátěže pomocí biorezonance

Mimobuněčná tekutina lidského těla není jen vyživovací médium buněk. Slouží také jako "zvláštní skládka odpadu" pro zatěžující látky v případě, pokud jsou vylučovací orgány jako např. játra/žluč, ledviny, střevo atd. přetíženy. Protože voda je kromě toho optimální registr informací, ukládají se zde také informace zatěžujících substancí. Tato oblast není pro laboratorní metody lehce přístupná.

Na biofyzikální úrovni mohou být takové zátěže většinou rychle a bezbolestně testovány. Přístroj BICOM zde nabízí cennou pomoc. Tak lze v mnoha případech zjistit, jaké zátěže mohou vést u pacientů k zdravotním poruchám (např. bakterie, viry, elektrický smog, materiály používané ve stomatologii, alergeny atd.).

U zjištěných zátěží se provádí léčba přístrojem BICOM s odpovídajícími frekvenčními vzorky. Vlastní tělesná regulace může být prostřednictvím biorezonanční terapie BICOM podporována a urychlována. Komunikace mezi buňkami může opět neomezeně probíhat. Zátěžové látky tak mohou být uvolněny a vyloučeny. Po vyloučení škodlivin pomocí přístroje BICOM se organismus dostává zpět do rovnováhy a je schopen poradit si se zátěžovými látkami.

Budoucnost medicíny

Od pouštění krve žilou ke genové technologii

Postupem času se medicína dostává do stále jemnějších oblastí. Medicína ranného středověku spočívala převážně v mlhavých představách a domněnkách starověku. Postupně byl prozkoumán vnitřek lidského těla, jeho orgány, jejich stavba a funkce, krevní oběh, součásti krve, buňky, ale také bakterie, viry atd.

Výměna informací

Nejpozději s prozkoumáním DNA a genů se dostala medicína v jedné oblasti, ve které hrají informace významnou roli, neboť DNA je nosičem dědičných informací. Když se člověk zabývá jen informacemi, je na místě otázka: Co je informace? Pokud je substance jen nosič informace, jak informaci předá?

DNA jako nosič informací

Ale vraťme se nejprve k materii.
DNA je biologická, vláknitá makromolekula, uložená u člověka v chromozómech v jádře většiny buněk (molekula je částečka, která se skládá z nejméně dvou spojitých atomů). Nyní se medicína ubírá dál, proniká do stále jemnějších oblastí a dostáváme se k nejmenším chemicky nedělitelným elementům hmoty: atomům.

Atom – konečná stanice lékařského výzkumu?

V současné době by se dalo říci, že atom je konečná stanice výzkumu medicíny a jejích možností. Přesto to není možné, i v molekulární biologii jsme daleko vzdáleni od skutečných řešení - především v oblasti chronických onemocnění.

Kvantová fyzika

Zřeknutí se substanční, chemické roviny a zahrnutí kvantové fyziky do medicíny je jediný logický a důsledný způsob.

Kvantová fyzika se zabývá vlastnostmi subatomárních částic (elementární částice). A zde se dostaneme k asi nejdůležitějšímu poznatku kvantové fyziky: Existuje dvojitý aspekt hmoty - jednou jako částice a jednou jako záření (Nobelova cena za fyziku 1929, Louis Victor Prince de Broglie).

To znamená, že ke každé částici hmoty patří také elektromagnetické pole, tedy také ke každé buňce, ke každému orgánu, každému původci atd.

Fotony

„Stavebními prvky“ elektromagnetického záření jsou fotony. Fotony jsou částice světla (světelná kvanta), která se pohybují rychlostí světla.

Buněčná komunikace

Další bádání nás nyní vede do vysoce zajímavé a napínavé oblasti, která má rozhodující vliv na živé organismy: do oblasti biofotonů.

V minulých 20 letech se v této oblasti intenzivně bádalo na mezinárodní úrovni ve spolupráci s německým biofyzikem profesorem Albertem Popem.

Tak mohlo být dokázáno, že buňky fotony vyzařují a známí biofyzikové vycházejí z toho, že buňky komunikují přes „světelné blesky“. Tímto způsobem probíhá výměna informací, a sice rychlostí světla.

Ve výzkumu biofotonů existují poznatky, že DNA funguje jako vysílač a přijímač.
Biofyzikální úroveň je biochemické nadřazena. Řídí ji a určuje strukturu hmoty, ale i strukturu orgánů.

Nositel Nobelovy ceny Carlo Rubia (Nobelova cena v roce 1984), generální ředitel centra pro jaderný výzkum CERN u Ženevy, to formuluje velice názorně: „Sledujeme obyčejně jen hmotu, protože ji můžeme vidět a dotknout se jí. Daleko důležitější jsou kvanta vzájemného působení, která drží hmotu pohromadě a ovlivňují její strukturu.“ Toto dokládá také kvantová elektrodynamika, která kromě jiného také zahrnuje procesy vysokoenergetické fyziky, jako vytváření částic prostřednictvím elektromagnetického pole (Nobelova cena za fyziku v roce 1965, R. P. Freynmann, J. Schwinger, S. Tomonaga).

Kvanta střídavého působení, na které se odvolává profesor Carlo Rubia, otevírají úplně nový svět pro porozumění řídícímu mechanismu v živém organismu.

Neměl by tento aspekt být zahrnut do medicíny?

Zdroje textu: 
https://www.bicom-optima.cz/jak-metoda-bicom-funguje/
https://www.bicom-optima.cz/budoucnost/